Ráno 11. listopadu 2008, ani ne týden po vítězství Baracka Obamy, listovali ještě extatičtí Newyorčané neobvyklým vydáním New York Times. Bylo rozdáváno zadarmo v metru k rannímu kafi, a hlavní titulek zněl: „Válka v Iráku skončila.“ Hned vedle hlavního článku vysvětluje Condoleezza Rice iráckým veteránům, že dobře věděla, že Sadám nemá zbraně hromadného ničení, jinak by tam americkou armádu přece jen tak neposílala a omlouvá se za propagaci paniky. O něco níže článek informuje o tom, že George W. Bush bude stíhán z velezrady – ze které se sám obvinil – a že Guantanámo bude zavřeno. Další stránky přinášejí zprávy o zavedení maximální mzdy – 15-ti násobek mzdy minimální, o odhlasování zákonu o všeobecném zdravotním pojištění, o krizi na trhu podniků public relations atd.
Samizdatové New York Times
Hned je jasné, že nejde o běžné denní zprávy: 14-ti stránkové vydání vypadá do detailů jako pravý New York Times, jeho obsah je až příliš krásný. V záhlaví, které jinak uvádí: „All the news that’s fit to print“ (všechny zprávy které lze otisknout) zde stojí: „All the news we hope to print” – všechny zprávy, které si přejeme otisknout. Pobavení střídá zvědavost: co to má znamenat? Po příchodu do kanceláří už na internetu koluje vysvětlení, webová adresa, pdf-verze novin a tisíce postů na sociálních portálech.
Falešnou verzi anonymně připravovalo – podle vysvělení na internetu – po 6 měsíců několik desítek lidí, z nichž někteří byli opravdoví repotéři nytimes.com a jiných new yorských novin. Oranizace použila celou řadu existujících networků – politických a internetovývch, ke kolektivní výrobě a distribuci. Ráno 11. listopadu roznesly tisíce (nevědoucích) dobrovolníků, informovaných přes stránku BecauseWeWantit.org na 80.000 výtisků. Tiskové agentury citovaly číslo neověřené číslo 1.2 miliónu, které ‚někdo‘ vypustil.
Korektura identity
Články jsou podepsané pseudonymy, z nichž některé se nedají přehlídnout – J. Finisterra, například, je jméno jednoho z „Yes Menů“, který v roce 2004 na BBC jako (falešný) zástupce firmy Dow Chemicals prohlásil, že firma plánuje odškodnit desetitisíce obětí chemické katastrofy její firmy v Bhopálu. Za vydáním falešných New York Times byli i Yes Men, skupina ‚culture jammers‘, provádějící tzv. korekturu identity: vystupují jako představitelé nadnárodních společností, a do médií vysílají úplně falešné, ale žádoucí informace – jako třeba o odškodnění občanů Bhopálu, nebo informace podle nich odpovídající logice korporací, ale přitažené za vlasy, jako v r. 2007 v Kanadě o plánech na případnou recyklaci lidských obětí katastrof do nafty. Jako v jiných případech Yes Meni pověsili na internet falešnou webovou stránku a snažili se mystifikovat média a zainteresované. Jejich stránka www.gwbush.com v roce 2004 byla nejúspěšnější: GW Bush se nechal chytil a volal po limitaci svobody.
Falešné New York Times z listopadu 2008 jsou ale jiné: neútočí na nikoho, ale přímo a bez sarkazmu formulují naděje lidí, kteří volili Baracka Obamu: a to nejen naděje na změnu po osmi letech Bushovy vlády, ale hlavně naděje na schopnost politiky řešit civilizační problémy. Zajímavé na podzimu 2008 je právě to, že falešné New York Times odpovídají, rekapitulují a formulují obsah Obamovy kampaně: yes we can znamenalo také, a to velmi explicitně, změnu způsobu dělání politiky: z udržování chodu věcí v aktivní tvoření politických projektů. Všeobecné zdravotní pojištění bylo jedním z hlavních témat – revolučních, ale možných zároveň. Také ekologické standardy výroby a konzumace energie, podpora hromadné dopravy, Guantanamo a konec války v Iráku nejsou utopické.
Titulky, které chceme číst
Steve Lambert, jeden z organizátorů akce, v prohášení doprovázející číslo vysvětlil: „Chceme zkusit, jaké by to bylo, kdybychom mohli číst v novinách takové titulky, kzteré opravdu chceme číst. Jde o to, coo je možné, pokud myslíme kolektivně a ve velkém.“ Bertha Stuttner dodává: „Chceme se přičinit o to, aby Obama a demokraté po volbách opravdu udělali to, pro co jsme je zvolili.“
Na výtisku je datum 4. července, tedy státní svátek, sedm měsíců po převzetí otěží Obamovou vládou – a datum z minulého týdne. Co se tedy za těchto 7 měsíců stalo? Několik programatických bodů splněno bylo. Alespoň částečně. Válka v Iráku neskončila, ale americká vojska se opravdu stáhla z měst. Guantanámo zavírá – jen se stále neví kdy a přesně za jakých podmínek budou vězni – ano – dále vězněni. Zahraniční politika americké vlády zatím změnila tón, ale ještě ne konkrétní politiku, ani v Afghánistánu, ani v Palestině. ‚Universal health care‘ ztratilo hned na začátku hlavního organizátora Daschleho, reforma velkého formátu je ale připravována v široké komisi v Bílém domě ale i v samotných státech. Na reformu zákonu o držení zbraní se prozatím zapomnělo.
Realismus nebo utopie
Po půl roce Obamova přezidentování, zastíněného krizí a rychlými uzdravovacími plány, nejde ‚změna‘ zdaleka tak rychle, jak by si autoři výtisku přáli. Jsme ale na dobré cestě, říkají všeobecně komentátoři, a falešné New York Times slouží jako měřítko a připomínka toho, k čemu byly upřeny nadějě mnohých v době změny vlády. A také měřítko, tolik potřebné k přizývání politiků k zodpovědnosti. Je přece přirozené, že se bude opírat o sliby, projekty, možnosti v době, kdy byly udělány a pojaty. Připomínka takové projekce do budoucnosti nám přesně něco takového umožňuje. Vzpomenout si na to, co bylo možné, o to více v době, kdy to ještě (pořád) není realizováno. Se postupujícím časem i možné samovolně ztrácí na míře možnosti, i když logicky a materiálně mu nic v cestě nestojí.
Výtisk zároveň vtipně nabízejí, vedle realistických témat, i témata utopistické: jako konverzi velkých hospodářských skupin k ekologii. Výtisk je prezentuje skrze reklamy, ve kterých naftařská skupina Exxon vítá mír v Iráku, s náznakem toho, že nejen válka představuje hospodářskou příležitost: „Peace can also be lucrative“: Mír také může být lukrativní. Reklama plastického chirurga Zizmora, známá všem cestujícím new yorského metra, zase místo předělané kůže nabízí „krásné, čisté svědomí: bereme teď exkluzivně donace na uklizení chaosu v Iráku.“ Komentátoři jako neoliberál Thomas J. Friedman se omlouvají za svá schvalování válek. Friedman už nebude své názory nabízet nikomu.
Autoři ale nejsou naivní. Jejich velké plány nemůže uskutečnit jeden prezident: ale široké občanské hnutí, něco o čem hovořil Obama ve svývh volebních řečech a co se jeho dál trvající emailová kampaň snaží pobízet pravidelnými vysvětleními a návrhy. Chronologie něčeho jako fiktivní „demokratická revoluce zdola“ naznačuje na stránkách výtisku to, co by se bývalo mohlo udát a co si určitě mnozí v Obamově kampani přáli.
A nejsou ani bez ironie. Známá forma reklamy HBSC – zde nahoře – se táže, zda vítězství Obamy byl stěžejní obrat či promrhaná příležitost.
Čtěte a pobavte se vzpomínkou na určitou budoucnost na: http://www.nytimes-se.com/. Detaily za to stojí, o to více 7 měsíců poté.
V červnu 2009 falešné vydávání novin pokračovalo, a to s konktrétnějším sdělením. O tom příště.